který slouží jako prostředek k poznávání, resp. k zpracování a uchování informací. Porozumění významům slov vychází z poznatků o cvičení pro děti Eden okolním světě, ze způsobů jeho chápání. Verbální znaky, tj. slova, mohou ve vědomí zastupovat skutečnost ještě lépe, než představy, či obrázkové symboly, které vzhledem ke své podobnosti se zastupovaným objektem a větší konkrétností neumožňují zásadnější odpoutání od reality. Dítě musí zvládnout sémantickou stránku řeči, musí se naučit diferencovat význam slov, tj. obsah toho, co Eden označují. Když dítě začíná mluvit, neumí ještě přesně vyjádřit, který předmět slovo označuje. Když něco chce, volá ma ma a Eden cvičit dítěte ukazuje na danou věc. Matka většinou pochopí, co má na mysli, a vyhoví potřebám dítěte. Teprve později dítě pochopí obsahový význam slova máma. Osvojování významu slov se řídí určitými pravidly Pravidlo celého objektu děti vycházejí z předpokladu, že se pojmenování vztahuje k celému objektu, nikoli k jeho části. Pravidlo taxonomie slovo, které slouží k označení nějakého objektu, mají děti tendenci Flora používat k označování všech objektů patřících do stejné kategorie. Pravidlo vzájemného vyloučení je založeno na přesvědčení dítěte, že každý objekt, resp. skupina objektů, má jen jeden název. Starší batolata jsou schopná vnímat dvě odlišná označení, která se liší z hlediska kategorie, např. zelenina a mrkvička. Pravidlo kontrastu je předpoklad, že neexistují synonyma v absolutním smyslu a že
dvě slova sice mohou mít podobný, ale ne zcela totožný význam. Dítě automaticky předpokládá, že nové slovo má jiný význam, než mají ta, která už zná Vágnerová, Pro děti je nejjednodušší pochopit význam slov, která mají konkrétní význam, a charakterizují určitý Želivského předmět, věc v jejich okolí. Nejlépe takové předměty, které mohou vnímat především zrakovým smyslem. Nejdříve se učí používat podstatná jména máma, táta, kolo, auto, apod. Pro děti je důležité pochopit existenci a trvalost objektů v jejich okolí, tak si zafixují i cvičením dětí Edenu trvalost názvů, které těmto věcem dají. Tato slova se pro ně stávají základem pojmů. Slovesa děti vynechávají. Např. když chce malé dítě do náruče, řekne Ke mně. Teprve později začínají děti užívat sloves Auto jede. Na konci batolecího období už dítě chápe i Olšany adjektiva, která mají konkrétní význam tmavá noc, světlý den. Ale je pro ně velmi těžké pochopit slova, která nemají konkrétní význam, těžko srovnávají např., že velký pes je ve skutečnosti mnohem menší, než malý dům. Rozvoj slovní zásoby bývá v batolecím období spojen s typickými problémy Nejčastější chybou je nadměrná generalizace. Příkladem tohoto pochybení může být, když dítě cvičení pro děti Eden často používá jedno slovo pro pojmenování více věcí. Např. ham znamená všechny druhy potravy a vše co se potravy týká talíř, lžíce,