charakteristická odchylkami od fyziologických parametrů držení těla. Navenek se sice prozrazuje různými nápadnými změnami ve tvaru těla, ale právě na nich se lze přesvědčit, že postižena je pouze funkce. Dají se totiž aktivním volním úsilím vyrovnat Čermák, Hlavní příčinou vadného držení těla u dětí je nezdravý životní styl resp. nedostatek pohybu spontánního i řízeného a nadměrné udržování Praha 22 statických poloh při sezení. Účelově zaměřené pohybové aktivity mohou významně napomoci předcházet těmto negativním vlivům dnešního života. Pokud necháme vadné držení těla v tomto období bez povšimnutí, postupně se funkční porucha může změnit v nenapravitelnou strukturální vadu páteře. Bursová, Oslabení pohybového systému Jako oslabení pohybového systému uvádí Čermák stav, kdy se pohybový cvič dítětem Královice systém nedokáže vyrovnat s obvyklými funkčními nároky, jimž je např. vystaven vlivem gravitace. Na pohybovém systému se funkční odchylky cvičili dítěti Královicemi vyskytují častěji než patologické změny postihující jeho stavební součásti. Svalové dysbalance Svalová nerovnováha je jednou z Pacov nejčastějších příčin funkčních poruch páteře. Projevuje se zvýšeným svalovým napětím a zkrácením některých svalů např. svalů na zadní straně dolních končetin, vzpřimovačů trupu v bederní oblasti, velkého svalu prsního aj., případně ochabnutím a zeslabením jiných svalů např. svalů hýžďových, břišních, mezilopatkových. Veškeré kosterní svalstvo se dělí na svalstvo posturální a svalstvo
fázické. Svalstvo posturální, které slouží k udržování těžiště těla ve stabilní poloze a zabezpečuje vzpřímený postoj, má sklon ke zkracování, což vede k omezení rozsahu pohyblivosti v kloubech a nesprávnému vytvoření základních pohybových stereotypů. Svalstvo fázické, které slouží k zajišťování dynamických složitějších pohybů obyčejně v průběhu života, ochabuje. Kubánek, Za normálních Březí poměrů je, jak známo, tonus na protilehlých stranách kloubů, tzv. antagonistů, udržován na takové výši a v takovém vzájemném poměru, aby bylo zajištěno účelné, a tedy i správné držení příslušného segmentu těla. Pokud jeden z antagonistů nabude převahy nad druhým, svalová rovnováha se poruší a vznikne svalová dysbalance. Čermák, Nejcharakterističtějšími příklady svalové nerovnováhy jsou tyto