jak si vyžaduje konkrétní situace. Langmeier a Krejčířová, Langmeier, Křejčířová i Vágnerová se shodují, že přibližně kolem let, dítě začne chápat pojem emoční ambivalence. V předškolním věku bylo dítě schopné pociťovat dvě různé emoce, nikoli však současně cvičení pro děti Sedlec ale těsně za sebou. Nyní si však uvědomuje, že může pociťovat rozporuplné, smíšené či protichůdné pocity vůči věcem a lidem. Začíná chápat, že pozitivní či negativní emoce se můžou navzájem ovlivňovat. Dle Vágnerové působí v tomto období jako emoční zázemí a opora především rodina. Vztahy dítěte v mladším školním věku k rodině jsou stále silné a postupně se dále rozvíjejí. Rodina zahrnuje rodiče, dítě, popřípadě i další členy prarodiče, sourozence. Ti jsou samozřejmou součástí rodiny, která tvoří Sedlcem cvičili dítěti významnou část dětského světa. Jako jedna z nejdůležitějších podmínek fungujícího vztahu mezi rodiči a dítětem je trvalá Budovec přítomnost rodičů, kteří mají o dítě zájem a jsou mu k dispozici vždy, když to potřebuje. Dítě v mladším školním věku si představuje, že rodiče mu budou zdrojem emoční opory navždycky. Vztahy s rodiči Rodina svým ustáleným životním stylem zpravidla uspokojuje většinu biologických a psychických potřeb dítěte, působí na rozvoj jeho výkonových schopností i povahových vlastností a předává mu Podbaba bezděčně také vlastní kulturní úroveň. Čačka, V rodině se může formovat i vztah k pohybové aktivitě. Dítě může rádo sportovat,
ovšem rodiče mohou být přehnaně ctižádostivé, mít neadekvátní požadavky na úroveň jeho sportovního výkonu. Dítě neuspokojí nároky