převažují ještě procesy podráždění nad procesy útlumu. Tak lze chápat neposednost a živost hlavně na počátku tohoto období. Jak uvádí Perič i Vrbas období mladšího školního věku lze považovat jako nejpříznivější pro motorický vývoj, někdy také nazývaný Praha 17 zlatým věkem motoriky. To je charakteristické rychlým učením nových pohybů. Stačí, abychom pohyb ukázali, a děti jsou schopné nový pohyb udělat hned napoprvé nebo po několika dalších pokusech. Postupně se zvyšuje jistota prováděných pohybů. Mezi hrubou motoriku zahrnujeme lokomoční a manipulační dovednosti. Tyto dovednosti hrají základní roli v sociální interakci dětí při hrách, tvoří nedílnou součást tělesné výchovy a jsou nepostradatelné pro plnohodnotnou aktivitu dětí. Čepička, Nadále se vyvíjí i jemná motorika. Řadíme sem cvičení pro děti Řepy úchopovou motoriku. Rychlost a přesnost dosahování, uchopení a uvolnění se rozvíjí zároveň se zralostí zrakového systému. Sedmileté děti spoléhají na zrakovou odezvu mnohem více, než děti kolem pátého roku, které jsou schopni provádět pohyb bez zrakové kontroly. Dovednosti jemné motoriky jsou rychlejší, plynulejší, snadnější. Kučera et al., Dle Suchomela je prokázáno, že lidská motorika závisí cvičení pro děti Řepy na tělesném typu člověka, tzn., že somatické znaky se řadí mezi základní předpoklady motorické výkonnosti. U dětí školního věku jsou to především rychlostně silové činnosti, které spolurozhodují o motorické úrovni. Pohybové činnosti nerozvíjí pouze fyzickou stránku Blatiny
člověka, ale rozvíjí také vnímání, sebepojetí i poznávání. Při pohybu totiž člověk poznává nové věci, prožívá emoce, řeší různé problémy, navazuje nové kontakty a spolupracuje s lidmi. Tímto vztahem mezi psychikou duševními procesy a motorikou tělesnou stránkou