Cvičení pro děti Praha západ Jíloviště

běžné tělovýchově ve školách i v dobrovolných organizacích se klade důraz spíše na výkon, soutěživost a vnějškovost, etická a duchovní složka se opomíjí. Rovněž v průběhu vyučování se ve školách jen výjimečně dbá na nezbytné uvolnění, na protažení těla a jeho správné držení, na prodýchání a vůbec na rytmické střídání aktivity a relaxace. K rozporu výkonu a prožitku zaujímá podobné stanovisko řada odborníků včetně Mužíka a Krejčí kteří uvádějí, že by školní tělesná výchova měla být spíše výchovou k péči cvičit dítěte Jílovištěm o celkovou tělesnou a s ní související psychickou a sociální stránku lidské osobnosti než pouhé zvyšování tělesné zdatnosti a pohybové výkonnosti. Mužík, Krejčí dále citují Kurze který považuje sportovní a pedagogické zájmy za jasně rozlišitelné a zdůrazňuje, že cvičí dítě Jíloviště sport založený na výkonnostním principu je třeba podrobit zkoumání, zda obohacuje smysl života. V souvislosti se závěry mezinárodního Praha 16 kongresu organizace ICHPER mezinárodního sdružení pro zdraví, tělesnou výchovu a rekreaci z roku na které upozorňuje Mužík a Krejčí nám vyvstává diskusní otázka k zamyšlení, a sice zda je sport či výrazně výkonnostně pojatá tělesná výchova ještě stále v souladu s cíli tělesné výchovy jako takové. Podle jednoho ze závěrů tohoto kongresu totiž správně chápaná pohybová činnost směřuje vždy ke Lahovičky zdraví člověka. To se však již nedá tvrdit o výkonnostně pojaté sportovní činnosti. Z praxe známe mnoho případů, kdy mladí lidé ve

snaze po co nejlepším výkonu utrpěli zranění, mnohdy s celoživotními následky úrazy vazů, šlach, svalů, kostí. Taková činnost pak cvičení pro děti Jíloviště nejenže nesměřuje ke zdraví člověka, ale naopak jej může až poškozovat. Podle dalšího ze závěru organizace ICHPER je cílem nové Praha 12 tělesné výchovy šťastný člověk mající prožitek z pohybu a komunikace v pohybu. Člověk, který zažívá při sportu ať už bolest Barrandov fyzickou zranění nebo psychickou je svázán dosažením požadovaného výkonu, asi nebude člověkem nikterak šťastným a už vůbec člověkem

Jíloviště cvič dítětem

zažívajícím zmiňovaný prožitek z pohybu. Závěrem úvahy uveďme, že prožitek by měl být chápán jako součást pohybového výkonu, neboť výkon bude vždy náležet k pohybové činnosti. Mužík, Krejčí, Je na odborné veřejnosti, potažmo učitelích, jak se k tomuto problému postaví. Na druhé straně by ale bylo nežádoucí znemožňovat soutěž mezi dětmi a připravovat je tak o prožitek z překonávání cvičení pro děti Jíloviště svých vrstevníků a poměřování se s nimi. Bumeltová a Krejčí aj. nás přivádějí k dalšímu rozporu, který je specifický pro základní školu, a sice pohyb versus sezení ve škole. Je nezpochybnitelné, že škola má velký potenciál v poskytování pohybových možností dětem. Na straně druhé však de facto nutí dítě velkou část vyučování sedět v lavici nehnutě. Se vstupem do školy začíná dlouhodobé zatěžování organismu sezením, z volně hravého a pohybujícího se dítěte se tak stává dítě sedící. Bumeltová, Krejčí, Rckerová Voglerová říká, že škola klade neustále větší měrou hlavní důraz na intelektuální zprostředkování vědomostí. Děti musí při